Deník

Šířit pozitivní energii, to je náš cíl

Jsou tři, pocházejí z jednoho kraje, Vysočiny, a dohromady je svedla hudba. Česká scéna je tak bohatší o další talentovanou formaci nesoucí název Poetika. Její tvorba je společným dílem textaře a rappera Eduarda Rovenského alias Packeta, skladatele, instrumentalisty a producenta Dana „Aerah“ Hrdličky a textaře, hudebního skladatele a především zpěváka Ondřeje Brejšky.

16.8.2016
Poetika

PoetikaFoto: SinglTon/Jiří Štarha

Ondra dodal naší původně dvoučlenné sestavě patřičnou kvalitu. Skvěle mezi nás zapadl,“ shodují se Eda Rovenský s Danem Hrdličkou, kteří hudebně spolupracují už téměř 8 let.

Jak jste se našli? Měli jste o sobě navzájem povědomí?

Dan: S Edou jsme se poprvé zkontaktovali prostřednictvím hudebního portálu Bandzone. Napsal mi, jestli bych s ním nechtěl udělat nějakou věc, na což jsem rád kývl. Asi před rokem jsme si ale řekli, že bychom se měli posunout dál, trošku jinam, aby to bylo zajímavější. A tak jsme Ondrovi poslali k poslechu kompletně hotovou písničku…

Ondřej: Zamlouvala se mi hned při prvním poslechu – jmenuje se Zkouším žít (klip ke zhlédnutí zde) a právě koluje rádiovým éterem. Nazpíval jsem ji, jak se mi to zdálo nejvhodnější – a přiznávám, že klukům se to moc nelíbilo… Nakonec jsme se ale dohodli, že na ní nic měnit nebudeme. Písničku jsme nahráli ve studiu u Ondřeje Žatkuliaka a natočili k ní klip s Ondřejem Kudynem. Obojí jsme poslali Martinu Červinkovi do SinglTonu, který byl s výsledkem naší práce spokojený. Na to konto jsme se párkrát sešli a dohodli se na spolupráci. S kluky jsme se pak vrhli do dalšího skládání. Máme to rozdělené tak, že Eda tvoří rapový part, Dan dělá hudbu a já mám na starosti refrény – jejich melodii a texty. Fungujeme prostě jako celek, uvědomujeme si, že jen tak je možné něčeho dosáhnout.

Chtělo to pořádnou dávku odvahy, oslovit napřímo hledače talentů Martina Červinku?

Ondřej: Myslím, že trémou z představování či předvádění vlastní tvorby už za léta, co se v hudbě pohybujeme, netrpíme. Eda s Danem, jak zaznělo, spolu dělají nějakých osm let, já jsem se zase dlouho věnoval muzikálům, činohře a své kapele, která hraje alternativní rock. Právě díky ní – protože jsem hledal cesty, jak ji zviditelnit – jsem měl na Martina Červinku kontakt. Už tehdy mi vyšel vstříc, když jsem jej po mailu oslovil a ptal se ho na názor na naši tvorbu. Pravda, trochu jsem se na dálku klepal při pomyšlení, jak mu asi naše písničky zní… Když ale odpověděl, že se mu líbí, tréma mě definitivně přešla.

Ze singlu Zkouším žít je cítit vaše nadšení pro věc – asi jste nečekali, že sledovanost jeho klipu na YouTube tak poroste (momentálně má přes milion zhlédnutí).

Dan: Ohlasy na klip jsou skvělé, nikdo z nás nic takového nemohl čekat. Je to jedna z věcí, která nás motivuje k další tvorbě.

Eda: Když vidíme, že ta tvorba někoho baví, že si z ní pro sebe něco vezme, že v někom vyvolává emoce, je to nejvíc, co si můžeme přát.

Co dalšího teď máte v plánu?

Ondřej: Povahou jsme bohémové. A bohém jako takový musí být zčásti trochu líný, musí mít svůj čas rozvažovat o věcech kolem, zastavit se v rychlém proudu dnešního světa, což s potěšením děláme. Když se sejdeme, nebavíme se jen a jen o naší hudbě, ale spíš o životě – a z toho pak čerpáme inspiraci pro naši tvorbu. Takže je nám tak nějak jedno, kdy budeme mít CD. Samozřejmě bychom ho vydali rádi, ale přesné datum nehrotíme. Proč? Není k tomu žádný důvod! Zatím můžeme posluchačům slíbit, že za měsíc, za dva vypustíme do světa druhý singl. Bude se jmenovat Každou vteřinou a bude trošku svižnější.

Eda: Věříme tomu, že co do nálady bude dost podobný písni Zkouším žít. Šířit pozitivní energii – protože dobra ve světě je hodně, jen je potřeba ho ukazovat – je náš cíl.

Ono se ale spíš děje to negativní, globálně vzato.

Ondřej: Jak říká Gándhí – my sami se musíme stát tou změnou, kterou ve světě hledáme… Pak se můžou dít velké věci. S kluky na to jdeme víceméně po regionální úrovni. Eda tím, že začal fungovat v regionální politice, je tedy jedním z těch, co nese hlas lidu, Dan pracuje jako marketingový specialista zámku ve Žďáru na Sázavou, kde se snaží něco změnit prostřednictvím kulturních akcí, které se tam ději.

Když padla zmínka o desce, jak jste na tom s dalším materiálem?

Ondřej: Momentálně máme rozpracovaných asi šest nových věcí. Na koncertech (jejich seznam je na www.poetikamusic.cz nebo na facebookových stránkách kapely) jsme ale schopni odehrát hodinový, možná i dvouhodinový set, protože čerpáme ze starých písniček, které spolu vytvořili Eda s Danem. Postupně se je ale snažíme nahradit tvorbou našeho tria.

A jak jste dospěli k názvu kapely Poetika?

Eda: Poetika je část citátu Seneky mladšího – licentia poetica, česky básnická licence. Znamená to, že básník vlastně může říct prostřednictvím básně cokoliv a je to považováno za umění. A umění je subjektivní. Tudíž nemůže nikoho nijak pobouřit.

Ondřej: Ještě bych k tomu doplnil, co říká Jaroslav Dušek ve své hře Čtyři dohody, že když na prázdné louce vysadíte strom, tak tam za nějaký čas vyroste. Pak k němu můžete postavit pár lidí a těch několik lidí má různé chutě. Někomu se bude líbit, někomu ne, někomu tam bude připadat vhodný, jinému vůbec… Ale ve výsledku je to tomu stromu úplně jedno. A s tím bych spojil i onu licenci básníka.

Autor: Gabriela Kováříková

Původní článek naleznete ZDE.

© 2017 | Poetika